Fakta proti falšování

československých dějin

Král moravského polistopadového samizdatu slaví 70tiny.

PhDr.Jiří Jaroš Nickelli (druhé jméno po babičce Italce) z význačného moravského rodu mlynářú svobodníků  doloženého od r.1585, je znám ve veřejnosti jako etnograf, archeolog, a technický muzejník, odborník na historické mlynářství a vodní a větrné stroje. Jeho podíl na národní kulturní památce mlýnu Slup u Znojma a na světovém unikátu větrné turbiny v Ruprechtově znají specialisté nejen doma, ale též v zemích Vyšegrádské čtyřky, a dokonce i v U.S.A. Široké veřejnosti je však znám spíše svým dlouholetým zápasem o zastavení protektorátních restitucí u nás. Za některé byl dokonce kontroverzně odsouzen, a rovněž současně vyznamenán. Zasloužil se o záchranu archivního státního majetku a některých dokumentů k protektorátní restituci.

Své poznatky a zkušenosti vtělil do stovek článků ve vlasteneckém tisku - v Českých národních listech, v Národním Osvobození, Slovanské vzájemnosti a jinde. Na kontě má  9 polosamizdatových monografií o protektorátním nacismu na Moravě, poslední vydaná kniha - rozebraná bibliofilie - nese název Umlčená Osvětim. Ocenil ji zvláště univ.profesor dr.Václav Pavlíček,CSc. ústavní expert. Dr.Jaroš Nickelli 20 let činně pracoval pro okresní organizaci ČSBS v Boskovicích, za což mu byl udělen titul Čestný předseda. Jeho publikační činnost při rozkrývání nacismu na Moravě vyznamenal krajský hejtman zlatou medailí Jihomoravského kraje, řadu medailí a vyznamenání dostal od vlasteneckých organizací. Přejme našemu autorovi hodně zdaru do dalších let v jeho práci.

JUDr. Jan Kux, ČSOL Brno

Temná nacistická kapitola dějin zámku Račice

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli

Navazuji na vynikající stať PhDr. Dagmar Stryjové, velké znalkyně historie městečka Račic-Pístovic  a našeho regionu,v Nár. Osvobození č.22/2016 ("Hlavní štáb nevybojované války. Zámek Račice a konference v Mnichově 1938",s.7-8.)

Autorka vyčerpávajícím a přesným způsobem vylíčila peripetie generálního štábu čs. armády v roce 1938, a správně ukázala nelehkou úlohu generála Ludvíka Krejčího a jeho štábu v tragických dobách Mnichova. Ukázala tak jednu ze světlých stránek historie račického zámku a naší armády, zrazené západním spojencem Francií v době, kdy jedině všemi proklínaný SSSR nabízel republice pomoc proti nacistickému agresoru. Nemíním tu rozebírat otázky obrany ČR, protože na to existují tuny literatury a množství protichůdných názorů. A v té souvislosti bohužel také sprostých pomluv našeho presidenta Budovatele, jenž nalezl správné řešení obrany státu po Mnichovské zradě, a to pomocí zbudování II. zahraniční armády a podpory domácího odboje. On neutekl,nebyl zbabělý, neschovával se v U.S.A. před bombami, ale nechal si je padat na hlavu stejně jako Britové, včetně královské rodiny. A Britové, kteří měli menší podíl na Mnichovu, než Francie, se mu za Mnichov a Chamberlaina mnohokrát omluvili. Ale to  je pouze mimochodem řečeno. Chci poukázat na jednu neznámou a desetiletí utajovanou stránku historie zámku Račice - na nacistickou kapitolu jeho tehdejších majitelů.

Račický zámek byl roku 1938 obsazen z rozhodnutí armádního generálního štábu ze strategického důvodu. Račice byly považovány za geometrický střed tehdejšího státu a byly v terénu, který nešlo přímo dobýt a obsadit rychlými tankovými svazy. To bylo důležité pro existenci krátkodobé obrany státu vlastními silami. Vojenská doktrína obrany republiky počítala s údajně s asi dvoutýdenní samostatnou obranou státu, a poté pak s příchodem francouzského vojenského spojence. A právě zrada francouzského spojence znemožnila trvalou účinnou obranu státu. (Informace mám od otce, aspiranta a později důstojníka, příslušníka jezdeckého dělostřelectva I. ČSR, i od dalších emeritních důstojníků armády I. ČSR.)

Proto byl zámek v té době zabrán pro armádní účely. Jeho majitel však v té době na zámku nepobýval. Zámek mu sloužil totiž převážně k rekreaci a on sám pobýval i s rodinou většinu času mimo území republiky. Kdo byl tento majitel? O něm se totiž nedočtete v žádné regionální literatuře, ani ve Vlastivědě Vyškovska, ani na webových stránkách historie Račic-Pístovic. Celá desetiletí se tato historie pečlivě tají, jak v literatuře, tak i na oficiálních stránkách obcí v regionu, a rovněž i v  rakouských rodopisných stránkách rodu Schoellerů najdeme o této  temné éře absolutně zavádějící nebo kusé, dokonce jednoslovné informace.. 

Račičký zámek stojí na místě starého středověkého hradu, který dobyl Jan Lucemburský na odbojném rytíři Friduši z Linavy podkopy jedné z věží za účasti horníků z Jihlavy. Potud stará historie smíšená s  krajovou pověstí. V 19. století panství Račice náleželo rodu barona Mundyho, který je prodal rodu rytířů von Schoellerů. Ano, těch Schoellerů, jejichž potomek si bral v Rájci dceru rájeckého knížete Salm-Reifferscheidta, Idu. Schoellerové jsou rozsáhlý rod o dvou větvích, německé a rakouské. Jeho příslušníci byli již od dob staré monarchie vždy v čele vysoké velkoburžoasie, a obě rodové větve doposud vlastní banky, a mnoho závodů v západní Evropě. Webové stránky rodu Schoellerů jsou přeplněny těmito rodopisnými i ekonomickými informacemi. Rakouská větev Schoellerů vlastnila banku, velkostatky v Rakousku i v Uhrách, doly, i továrny, též u nás v I. ČSR. Tak to bylo i s větví několika rodin Schoellerů, vlastnících zámek a panství Račice,  a v Brně pak textilní továrny.

Historii rodu Schoellerů sepsal v doposud nevydaném rukopisném memoáru někdejší zaměstnanec račického panství, Ing.Mader. 

(Rukopis je uložen v Muzeu Vyškovska, pod signaturou H 21.577, jehož vedení mi svého času umožnilo podrobně studovat tento rukopis. Děkuji Muzeu Vyškovska za možnost studia rukopisu. Je zásluhou Muzea Vyškovska, že s péčí řádného hospodáře uchovává tento vzácný dokument.) 

Na rakouské straně se érou nacismu v tehdejší "Ostmarce" ve spojení s rodem von Schoellerů zabývala investigativní reportérka časopisu Profil Marianne Enigl. 

Maderův rukopis jsem podrobil rozsáhlému kritickému rozboru ve své knize "Umlčená Osvětim",vydané jako bibliofilie v Brně-Líšni 2016 (rozebrána). Z historie račické větve rodu von Schoellerů nás v našem příběhu zajímají tři osobnosti. 

První z nich je Paul Eduard rytíř von Schoeller (1853-1920). Pocházel z vídeňské větve rodu, který se do Rakouska přistěhoval z Porýní. Byl vynikajícím jezdcem na koni - tradici naplnil vnuk Philipp, válečník wehrmachtu a poté olympionik. Byl rovněž vášnivým automobilistou a příjezd jeho automobilu do Račic roku 1900 způsobil v městečku senzaci.  Jako velkoprůmyslník, bankéř, člen panské sněmovny a kontrolor státního rakouského dluhu měl vynikající pozici v kruzích buržoasie a šlechty. Tomu odpovídala jeho vyznamenání. Měl hodnost císařského tajného rady s titulem Excelence, byl nositelem Velkokříže řádu Franze Josefa I., v letech 1892 až 1912 zastupoval britské zájmy v Rakousku jako generální konsul, s tituly Komandéra řádu sv. Michala a sv. Jiří byl pasován do rytířského stavu. Dále byl presidentem Obchodní a živnostenské komory monarchie, presidentem Ústředního svazu průmyslníků v Rakousku, což reprezentoval i palácem ve Vídni a loveckým zámečkem ve Štýrsku. Jako neženatý byl šéfem firmy Schoeller a Compagnie. Račické panství pak odkázal testamentem příbuznému  Philippu Aloisi von Schoellerovi, který se panství ujal v letech 1920 až 1945, kdy panství bylo podle dekretů konfiskováno republikou. Stejně tak byly konfiskovány továrny Schoellerů v osvobozené ČSR.

Druhou osobností našeho zájmu  tedy  je onen Philipp Alois rytíř von Schoeller, syn  Philippa Josefa Schoellera a  Rosy Marii Franzisky rozené Hauptmannové. Ten zdědil panství Račice i se zámkem a s několika tisíci hektarů lesů, které spadaly i do perimetru vojenského cvičiště Vyškov-Prostějov. Wehrmacht poté, co uvalil na tuto část panství vojenský dozor, pak následně odškodnil račického pána von  Philippa Aloise v. Schoellera arizovaným velkostatkem židovského barona von Gomperze, mj. majitele cukrovaru ve Vyškově. Wehrmacht přiděli račickému pánu nacistovi to, co ukradl nevinnému židovskému podnikateli. Jak prosté! Toto ovšem nebyla jediná arizace, které račickému pánu pomohla k dalšímu majetku. Byl totiž ve vídeňské skupině SAmannů, která arizovala velké rakouské židovské majetky, jejichž majitelé skončili v hrůzách holokaustu. 

Tuto "6. brigádu SA" publikovala rakouská badatelka Marianne Eniglová v rakouském Profilu (Profil 9.1.2010) - a vedle von Schoellera tam našla i další výtečníky. Mimo jiné i otce manželky našeho pana knížete, madam Therésy Schwarzenbergové, hraběte Johannese von Hardegga, dále prince von Hohenlohe-Schillingsfürsta, a také dalšího Moravana, hraběte Dubskyho z Lysic. Pro skupinu se též silně angažoval Karl Anton princ Rohan.  Ti všichni organizovali dle badatelky  arizace, například továrny na klavíry Hofmanna a Cernyho ( u nás se ještě najdou klavíry té značky...) nebo největší rakouské keramické továrny tehdy zvané "Ostmark Keramik A.G". Rakouská "6. brigáda SA" měla úzké vztahy s kancléřem  a vyslancem von Papenem (souzeným a přes protesty osvobozeným v Norimberku!).

Jak kuse poznamenává i oficiální publikace historie banky von Schoellerů, von Schoeller senior se angažoval pro nacismus a podle tohoto záznamu "byl v květnu 1945 uvězněn pro nacismus, trestán pro velezradu a roku 1948 odsouzen ke dvěma letům vězení (které si odseděl ve vazbě) a ke konfiskaci majetku." Konfiskace asi byla pouhou formalitou, neboť se rovněž uvádí, že von Schoeller starší zcizil 25 milionů marek v cenných papírech a odeslal je z Vídně do Salzburgu (americké zóny). (Podobně, jako to provedl kníže Salm I. ČSR...)

Jeho syn, což je onen již publikovaný válečník wehrmachtu Phlipp Richard Wilhelm von Schofeller, příslušník 6. pluku těreckých kozáků Waffen SS wehrmachtu, mnohonásobně vyznamenaný nacistickými dekoracemi a ustašovskou medailí Řádu Koruny krále Zvonimíra (II. stupně  IV. skupiny řádu, stříbrnou), byl po válce znovu aktivní a stal se dokonce mistrem světa v přeskoku na koni a olympionikem (z wehrmachtu). Samozřejmě pak figuroval ve moha hospodářských funkcích Rakouské republiky, jako nový prezident obchodních a průmyslových komor, byl dokonce vyznamenán záslužným křížem Spolkové republiky Německa za hospodářské podnikání. Takže historie se opakovala a denacifikace byla zapomenuta jako dýmějový mor minulosti. Správě pravil Simon Wiesenthal blahé paměti, že "Rakousko bývalo největším nacistickým akváriem Evropy", kde kostlivci nacismu chrastí v mnoha zámeckých skříních dodnes...

Jak známo, otec von Schoeller, se jako velkoprůmyslník, důlní magnát a bankéř, veřejně přihlásil po svém vstupu do NSDAP k nacismu při návštěvě vůdce Adolfa Hitlera v Benátkách roku 1934 (Rakouské prameny uvádějí rok 1936, a patrně jde o omyl). Byl v doprovodu Adolfa Hitlera při jeho setkání s ducem Mussolinim dne 13. června 1934. Pamětník vlády von Scholellera na račickém panství tvrdí, že prý von Schoeller starší za okupace nikomu z místních neublížil, ale v jeho chování byla patrna jistá povýšenost. Není divu, když tento vysoký nacista, slovutný árijec vyznamenaný Hitlerem vyznamenáním za hospodářskou péči o říši, měl na svém letním panství k ruce skupinu nacistů, kteří ochotně vykonávali jeho příkazy. K takovým patřil například jistý  lesník nacista Franz Lischka. Ten dal 13. prosince 1940 zatknout gestapem  nevinné občany Račíc -Pístovic, a to  Jana Jedličku, Karla Lžičaře, Antonína, Bohuše a Oldřicha Ondrůjovy a Aloise Pospíšila. Nic nepomohlo, že tito občané se ničeho nedopustili - byli odvlečeni do Kounicových kolejí a vězněni 7 neděl. Přitom byli krutě týráni. Toto vyšlo najevo až při vyšetřování utíkajícího Franze Lischky z osvobozené republiky. Byl zadržen hlídkou MNV ve Strážnici, kde se předtím skrýval na panství hraběte Magnise, a vyšetřován komisí tamějšího MNV dne 13. září 1945. Tento nacista poškodil račické občany i jinak - ukradl račické obci z obecní honitby téměř šest hektarů pro račického pána.

Jak se válka chýlila k hořskému konci pro III. reich, von Schoeller starší si uvědomoval neudržitelnost dalšího panství nacistů, a aby zalepil račickým ústa, dal prostřednictvím svých dvou německých úředníku Ing. Kritschy a a Ing. Kholla nadační listinu pro obecní chudé v částce 100 tisíc korun. Ty měly umlčet nástupníky konfiskovaného panství, aby zamlčeli nacistickou éru račického zámku a jeho majitelů, Kupodivu se toto vše naplnilo a celá dlouhá desetiletí se v Račicích o Schoellerech vůbec nepsalo, jen někteří pamětnici si vyprávěli o této nacistické rodině. Jedním z nich byl i nadlesní Kučera, který mi v rozhovoru potvrdil vše, co se o nacistické pozici račického pána dochovalo v podání rukopisu Ing. Madera, s údaji o Lischkovi a jeho činnosti. Račický zámek byl roku 1945 obsazen Rudou armádou, která se i podle Ing. Madera zde chovala v souladu s vojenskými řády velmi seriózně  a nepodílela se na žádných excesech. Ty, co se mizení majetku týče, přišly spíše na vrub některých zlatokopů.

A ještě dvě zajímavosti z této  válečné historie račického zámku. Někteří zaměstnanci račického zámku dosvědčili, že když došlo k mnichovské zradě a dozvěděli se o tom důstojníci generálního štábu, tak strhávali z uniformy obdržená francouzská a britská vyznamenání na znamení urážky našeho národa francouzským spojencem a na znamení rozhořčení nad alibismem britského Chamberlaina. A druhá zajímavost je ta, že za okupace von Schoeller senior tvrdil, že štáb by v Račicích nevydržel dlouho. Podle jeho informací byla v Kottingbrunnu u Vídně přichystána letka bombardérů, které by při zahájení útoku na ČSR srovnaly Račice i zámek se zemí. Z toho je naprosto jasně vidět, jak tamní heleinovci a  němečtí zaměstnanci panství museli sehrát špinavou roli informátorů  wehrmachtu III.říše o sídle generálního štábu československé armády roku 1938. Pak tu máme další příklad zrady našich sudeťáků - jistě, pane ministře!

Jak se mýlil Ústavní soud v kauze Salm

PhDr.Jiří Jaroš Nickelli

Povrchní čtenář se zeptá - Co je to za nesmysl? Jak se může mýlit tak autoritativní instituce? Bohužel, v daném případě je toto tvrzení pravdivé. I Ústavní soud je instituce lidská. I Ústavní soud, přes veškerou úctu a věhlas, jenž mu právem náleží, se může zmýlit. A jeho omyl nemusí spočívat pouze v jeho činnosti.

Když v roce 2005 vydával Ústavní soud své rozhodnutí v kauze restituce rodu Salmů, bylo to ohlášeno jako významné i v českém rozhlase, a přinesly to noviny, jako například deník Právo. Tehdy vystoupil jeden ze soudců a prohlásil, že je nutno přezkoumat rozhodnutí obecných soudů o restituci, protože Hugo Salm se přece jen zasloužil o české občany tím, že "krmil a šatil české děti".

Tehdy to celá veřejnost, kromě nás odbojářů, brala za bernou minci. Čas ovšem ukázal opak. I v další věci se Ústavní soud mýlil. Poukázal na to, že "krajský soud" Hugo Salmovi uznal občanství. Což velice tvrdě kritizovala právnická kapacita, ústavní expert prof. Václav Pavlíček, DrSc. Ten poukázal na historický opak, neboť v té době ještě platilo zemské zřízení státu a krajské národní výbory prostě neexistovaly. A Zemský národní výbor v Brně naopak knížeti občanství zamítl!

Čas běžel dál a odbojáři pracovali a hledali dokumenty. A našli. Náš bratr legionář z Tábora ( mimochodem rovněž žalovaný za výrok o knížeti!) nalezl v útrobách Ministerstva zemědělství (ovládaného lidovou stranou) kýžený dokument, jenž naprosto jasně a nevyvratitelně dokazuje opak Salmova činění v době okupace k českým dětem. Dokument je resoluce závodních rad Salmových podniků z doby roku 1945 a tudíž nejde o "bolševický kompilát", jak by to rádi viděli obhájci knížete. Tak ten praví, že všechny podpory českých dětí z knížecího panství byly za okupace zastaveny! Tudíž opak tvrzení pana ústavního soudce z roku 2005. Jaké toto tvrzení má význam pro restituci?

Tvrzení o pomoci českým dětem bylo totiž jediným "důkazem" pro omluvu knížete za další činnosti za protektorátu. A ony opačné činnosti byly kolaborační skutky, jak je definují dekrety. Jaké to byly skutky?

Nikoli podle odbojářů, ale podle vyšetřovatelů státu - my jsme si to nevymysleli! - kníže

a) nadržoval germanizaci zaměstnáváním vedoucích úředníků nacistů ve funkcích a neodstranil je z podniku (Augustin, Weselka, Tugemann, Zeiner, Zahn a další)

b) platil na Winterhilfe podle komisařů MNV 40 tisíc, cena gruntu!

c)  podle komisařů MNV i vyšetřovatelů MV byl členem NSRKB, DAF a 

BDO, a to platícím, držel prapor rakouských kriegerkameradů jako bývalý důstojník čs.armády.

d) podle komisařů MNV užíval za Mutterkreuz manželky všech výhod Reichshilfe - zvláštních přídělů šatstva, obuvi, otopu a úvěrů v bankách

e) jeho dcera Ida si vzala s jeho souhlasem nacistického důstojníka, velitele 6. pluku těreckých kozáků Waffen SS wehrmachtu von Schoellera vyznamenaného mnoha nacistickými vyznamenáními a ustašovskou medailí řádu Koruny krále Zvonimíra IV.stupně II.třídy ve stříbře (na což mám znalecký posudek). Existují i další dosud nezveřejněná fakta o konání knížete, ale tato zde nerozvádím, protože je zkoumá jiný badatel.

Jak odbojáři nevidíme tudíž žádný důvod, proč by měl pokračovat nekonečný právní reparát Salmů pro restituci.

Na tomto místě důrazně upozorňujeme čtenáře, že uvedená fakta jsou podle tehdejších vyšetřovatelů státu, nikoli podle nás odbojářů. Proč? Protože advokátka restituentů nevynechá jedinou příležitost, aby nás za podobné výroky a tvrzení, přiřčená nám, nežalovala jako za "naši údajnou nepravdu". 

Tak to skandálně chodí v této republice celá desetiletí po válce a po konfiskaci majetků protektorátních kolaborantů, a zatím se nenašel jediný orgán státu, který by tomuto řádění učinil přítrž. "Ó, sprostoty panstva, útlaku samozvanců!" - Zde je Hamletův výrok plně na místě.

Nakonec přikládáme fotokopie nalezené resoluce závodních rad o jednání knížete a rodiny Salmů za okupace. A ještě dovětek - tyto dokumenty mělo Ministerstvo zemědělství dávno předávno poskytnout všem soudům a nesušit je v zásuvkách svých archivů! Pak ovšem ani Ústavní soud nemohl tušit, že takový dokument existuje - vina plně padá na úředníky státu a nikoli na soudce. Ti tonuli v justičním omylu kvůli zrádným úředníkům, kteří by "za Stalina byli snad popraveni" za takové jednání. Ostatně na kolaboraci úřadů ve věci knížete si stěžovali již komisaři MNV v Rájci  po osvobození ve stížnosti Zemskému národnímu výboru a Svazu osvobozených politických vězňů ( toto mají ve spisech i obecné soudy,není-liž pravda??) 

Otázka nakonec - kdy nějaký orgán udělá konec nekonečným právním reparátům nejen v Rájci, ale i na jiných místech republiky - v Mikulově, v Turnově, v Opočně a Semilech, atd.?? Jsme ještě vůbec ještě republika ctící ústavu a dekretální právo - nebo už jsme sudetomilný Protektorát II, který odvrhl dekrety jako nepotřebnou veteš do muzea starožitností "vedle kolovratu a bronzové sekyry", jak pravil kdysi Engels??

Metro mele oslavnou mantru o Fritzi Tugendhatovi,

ale zamlčuje  sudetoněmeckého fabrikanta Hanse Tugendhata

Přesto majetek rodině měl být vrácen - pro rasovou persekuci

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli

V metru z 28. III. 2018  str. 31 můžeme konsumovat zprávu ČTK (!) - vyvolávající dojem oslavné panygeriky na továrníka Fritze Tugendhata, majitele slavné vily. Je citován dokonce historik AV ČR pan A.  Vyskočil, který tu prohlašuje: " Jméno rodiny i Fritze Tugendhata bylo po roce 1948 ignorováno, minulost zamlčována, podobně jako v případě prakticky všech soukromých podnikatelů, českých, německých i židovských". Potud citát, s nímž lze do značné míry souhlasit, vezmeme-li v potaz dobovou atmosféru 50tých let. Ovšem o vile Tugenhatových se hojně psalo i za socialismu - to nemůže objektivní historik popřít -  a práce mnohých badatelů, např. z Mor.galerie, to dosvědčují. Znám to z vlastní zkušenosti. I můj strýc -letovický odbojář Miloš Červinka, jenž se v roce 1945 podílel na záchraně vězeňského vlakového transportu před SS komandantem Kukou, byl nejdříve v revolučním Národním výboru a po roce 1948 mu byla udělena milionářská dávka a poslán do Jáchymova, který naštěstí přežil...O to tu ale nejde.

Podle mne nelze spojovat osudy židovských, českých a německých podnikatelů do jedné jediné roviny, aniž bychom vynechali období osvobozené republiky a dekretální řízení po osvobození! To je právě onen zakopaný pes, o němž dnešní  oficiální historikové tak přecudně mlčí - nebo i mlží!

Zpráva ČTK uvádí dále, že Fritz Tugendhat patřil ke třetí generaci  významné podnikatelské brněnské rodiny židovského původu. Jeho podnikání jako mnoha dalších brněnských podnikatelů  spadalo do oboru textilnictví. Rod pocházel ze Slezska. To vše je naprostá pravda. Ovšem zamlčování začíná již u konstatování ČTK, že jméno Fritze Tugendhata nelze oddělit od zbytku rodiny, protože nepodnikal sám. A zde jsme u jádra těžkého mlžení, zamlčování, u zprávy ČTK! 

Jestliže podle ČTK je doloženo, že Fritz Tugenhat nepodnikal sám, pak objektivní badatel nesmí vynechat ani dalšího člena rodu - továrníka Hanse Tugendhata.

A tento HansTugendhat se podle nedávno otištěného dokumentu (Nár.Osvobození, článek "Národ pánů v Brně") stal kandidátem sudetoněmeckého svazu průmyslníků. A to roku 1937, kdy započalo ohrožení republiky sudetoněmeckým morem, tj. vyděračskými a zločineckými akcemi Henlein Partei a většiny jejich voličů a příznivců. Již tehdy započaly akce ordnerů a různých sudetoněmeckých korporací proti republice. A v této době tak  fatálně ohrožené ČSR se pan Hans Tugenhat přihlašuje na vysoké místo na kandidátce sudetoněmeckého bloku - a to na druhé místo. "Hans Tugendhat, fabrikant, Brünn", a to korporace "Sudetendeutscher Wahlblock. Sudetendeutscher Ständebund für Handel und Gewerbe. Deutsche Arbeits und Wirtschaftgemeinschaft". Oponent bude tvrdit - to přece byl "nevinný spolek svazu průmyslu a řemesel německého původu"! Opak je pravdou. Právě takové korporace podporovaly vývoj nepřátelský republice již tím, že se hlásily k sudetoněmectví, a tudíž k iredentistické politice zastřešované právě HenleinPartei. 

NIkdo tu netvrdí ani omylem, že by se pan Hans Tugendhat dopustil nějakého činu proti čs. občanům. Ovšem tímto manifestním, politickým volebním činem se fakticky postavil - ať chtě či nechtě - do fronty sudetoněmeckého hnutí, které zničilo nejen republiku, a nakonec paradoxně přispělo později, podle indoktrinovaných  "norimberských zákonů", ke zničení i jeho vlastní rodiny. Bylo to zjevné šlápnutí do sudetského politického hnoje r.1937. Toto patří k tragédii rodiny, nikoli k obvinění ze spolupráce s okupanty!

Dlužno říci, že Reichsdeutsche užili "Sudetoněmců" jako nástroje zničení ČSR - ovšem drtivá většina alias Sudetoněmců toto zničení podpořila a dokonce cca každý třetí dospělý Sudetoněmec za to obdržel od Hitlera sudetskou medaili ( srv. Vyznamenání z doby nesvobody 1939-1945, Praha 1999.)

Jestliže za okupace gestapo "prověřilo neárijský původ" rodiny Tugendhatů, byla to ovšem hnusná rasová persekuce o níž nelze diskutovat! Ovšem gestapo se paradoxně muselo prokousat mj. i sudetoněmeckou manifestací pana Hanse Tugendhata.

Jestliže gestapo a další orgány III. reichu - protektorát neměl mezinárodní právní subjektivitu! a jeho "zákony a nařízení" jsou dnes brány podle Sbírky zákonu jako akty nicotné! - konfiskovaly majetek rodiny Tugendhatů podle rasových opatření  - zvl. "zákona na ochranu německé krve a německé cti" - byl to sprostý nacistický zločin! Ovšem čs. stát po osvobození 1945 učinil dle mne zásadní chybu - a spolu s ním tuto chybu dle mne učinila i rodina! - pokud nebude prokázán opak. A to, když stát uvalil národní správu na tento majetek jakožto na zabavený majetek III. říše, musel  přihlížet dle směrnic ministerstva vnitra k sudetoněmectví některých členů rodiny a na tomto podkladu zabavil majetek. Přitom dle dnes tak nepravdivě haněných dekretů 12, 33, 100 a 108 existovala možnost konfiskovaných odvolat se proti konfiskaci ihned po zabavení - a to pro rasovou persekuci. Není známo, že by tak někdo učinil ihned v roce 1945 -a pokud tak učinil, měla toto zpráva ČT ihned uvést a nemlít o roku 1948! Pokud se toto stalo po roce 1945 a stát toto nereflektoval - byla to fatální křivda na rodině Tugendhat! Uvádím tu fakta o továrníku Hansi Tugendhatovi proto, abych ozřejmil motivy uvalení národní správy na podniky rodiny, což podle dekretálních předpisů muselo platit již od osvobození roku 1945, nikoli až po roce 1948: 

Rovněž zdůraznění dalšího tragického mezníku ve zprávě ČTK - "rozdělení ČSFR roku 1992 - není ani etické nejméně pro dvě generace Čechoslováků, ani vysloveně stoprocentně pravdivé. Toto "rozdělení" probíhalo na půdě federálu již dávno předtím a jen ignoranti mohou uvažovat, že toto rozdělení provedli ve vile Tugendhat dva politikové o své vůli, pánové Mečiar a Klaus...

Domnívám se, že takto koncipované "zprávy" vyvolávají dojem dezinformací a ČTK by si podobné zprávy typu "Nacht und Nebel" měla strčit za klobouk. 

Neposlouží ani objektivním dějinám persekvované rodiny Tugendhatů, která si vytrpěla své a  majetek jí měl být vrácen hned místo politických opiček polistopadového režimu, nesmyslných tahanic mezi svazem architektů, památkovou péčí a orgány města o vilu, ovšem i s kritickým ohledem na sudetoněmeckou peripetii Hanse Tugendhata (která mohla být jím samým zamýšlena i ve smyslu podnikatelském, ovšem naprosto politicky nevhodném a tragicky se rozcházejícím se sudetoněmectvím ohroženou ČSR!) 

Továrníky z doby protektorátu bychom měli posuzovat kriticky,  nepsat ani oslavné tirády, ani pomlouvačné pamflety - měli bychom kriticky zhodnotit jejich jednání a zohlednit to v dnes budovaných "expozicích buržoasie", jak tomu říkají památkáři, když "muzea dělníků" jsme jako polistopadoví idiotští "huráci" po výtce systematicky zničili...

Poznámka:

Článek nevyvolává žádný dojem "celkové kolaborace rodu Tugendhat s nacisty"! Jen upozorňuje na blábol ČTK v souvislosti s rokem 1948, a snaží se zpřesnit historické reálie doby 1937-1945 v historii rodiny Tugendhatů.

Zvláště historikové AV ČR by toto měli podpořit!

Nelhat o československých reparacích

PhDr.Jiří Jaroš Nickelli

Server  Zprávy.tiscali.cz zveřejnil zprávu o reparačních nárocích Poláků, Řeků a Čechoslováků ("A co kdybychom od Němců vymáhali válečné reparace?"). Ubezpečuje nás, že prý Česká republika nemůže uspět, že "na reparace není právní nárok". Přitom se odvolává a smlouvu velmoci k Německu z roku 1990, kterým se velmoci vzdaly reparací od Německa při jeho sjednocení. To může být, ale taková smlouva nezavazuje, jak známo třetí strany.

Pro Československo stále platí Dohoda o reparacích od Německa, o založení Mezispojeneckého reparačního úřadu a vrácení měnového zlata z 21. prosince 1945, kterou vedle velmoci podepsalo i Československo, Austrálie, Albánie, Řecko, Indie, Lucembursko, Norsko, Nový Zéland, Nizozemsko a Jihoafrická unie. Podíl ČSR činil 3 procenta v kategorii A odškodného a 4,30 procenta v kategorii B odškodného. Kategorie A zahrnovala všechny reparace mimo průmyslové zařízení a námořní a obchodní lodě, zařazené do kategorie B. SSSR se vzdal peněžních reparací a nahradil je odvozem průmyslového zařízení do německou válkou zničené země! Tato dohoda je v našem právním řádu evidována pod č.150/1947 Sbírky zákonů. Nikdy nebyla zrušena a nezrušila ji ani česko-německá deklarace, právě proto, že deklarace nemá právní účinky, je to akt politický. Tak to také definoval ústavní expert prof. Pavlíček z Karlovy university.

Takže jak Poláci a Řekové, tak i ČSR a její nástupník ČR může vymáhat reparace, zejména tehdy, když z opačné strany zaznívají nelegitimní nároky za rušení dekretů a na odškodné odsunutých Němců, které vyvolávají dojem revanše a pomsty.

Dohoda dále stanovila, že žádný konfiskovaný německý majetek se nesmí vrátit zpět do německých rukou, což koresponduje s ústavním dekretem č.33 o navracení občanství na základě stanovených kritérií. Takže i z tohoto hlediska všechny soudy německých organizací na našem území o majetky by měly býti pokládany za nicotné a zmatečné (viz např. kauza řádu německých rytířů na Moravě a ve Slezsku). Zatím tyto organizace soudně neuspěly.

Informace serveru  Zprávy.Tiscali.cz tedy nejen vyvolává zmatek v českém obecenstvu, ale i vyvolává dojem jakési "beznadějnosti snah o vyrovnání s Německem", ať už na základě reparací nebo jiného způsobu odškodnění. Takové zprávy jen vyvolávají dojem protektorátní podřízenosti Němcům, s nimiž prý "nelze nic pořídit". Opak je pravdou. Jen nedostatek politické vůle českých předáků tomu brání.

Bláboly knížete o dějinách republiky

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli

Když jsem na Parlamentních listech z 25. 8. 2018 četl úvahy pana zahraničního knížete, u nás občana Schwarzenberga, o dějinách republiky, nevěřil jsem svým očím. Občan kníže vše zajímavě a jednoznačně vysvětlil tak, že prý jsme nikdy o svobodu nebojovali, republika nám spadla roku 18 do klína bez kapky krve, měli jsme sice nějaké legionáře v Itálii, taky ve Francii a JINDE (!!!),ale stejně tak roku 38 jsme se nebránili a tak se tu vytvořilo vědomí, že za nic nikdy bojovat nemusíme. O jeho výkladu roku 68 ani nehovoře ( totiž jsem taky pamětník té doby).

Ale nejvíce mne jako potomka ruského legionáře vyzvedlo jeho "líčení roku 18". To by se snad mělo postavit hned vedle českého génia  Járy da Cimrmana. Maně jsem vzpomenul seriál "Ano, pane ministře", kde mytický ministr Hacker se táže svého tajemníka : "Moc pěkný blábol. Proč blábolíte?" Toto sedí na produkt pana knížete jako víko na kloset.

Tak on ten generál "Kestřánek, Čech jako poleno", nebyl Velkorakušan? On, který si zněmečtil jméno na Kestranek, a zásadně odmítal předat vojenské velení Prahy a země Národnímu výboru, nebyl zajat sborem českých důstojníků, nejen Sokoly? Činovník Sokola dr. Scheiner sehrával roli politického vyjednavače, ale hlavní a osudovou úlohu sehráli čeští revoluční důstojníci organizující své vlastní vojsko a právě oni zajistili, že hrozící vojenský střet s uherskou posádkou v Praze nedošel krvavého konce! Navíc Kestranek ani jeho společníci generál Zanantoni a plk. Stusche a setník Feueregger kuli do poslední chvíle národní revoluce pikle počítající s vojenským převratem. Vše vůbec nekončilo dnem 28. října, jak předestírá nepravdivě pan kníže! 29. října probíhalo další vyjednávání se štábem gen.Kestranka, protože plk. Stusche měl jednat s vídeňskou vládou o instrukcích, jak se vůči Národnímu výboru zachovat. Navíc  mjr. Rošický musel nechat obsadit kasárna Hostivice, aby genštáb Rakušanů nespáchal vojenský atak na Prahu! Pro vojenskou stráž republiky nebyli zmobilisováni jen sokolové, ale také námořní oddíl pod českým velením. Následoval 30tý říjen 18, a generál Polezsenski (Polešenský), velitel Litoměřic, hlásil do Prahy, že neuznává Národní výbor a nařizuje mjr. Rošickému vrátit se k poslušnosti Karlu I. a vzdát se! Jinak gen. Polezsenski potáhne na Prahu s litoměřickou posádkou! Na to odpověděl mjr. Rošický nordickou lstí: oznámil generálu Polešenskému, aby upustil od vojenského útoku na Prahu, jinak dá naším dělostřelectvem bombardovat Litoměřice! Na to gen.Polešenský "zkrotl" a prohlásil, že osobně přijede do Prahy, což se též stalo. Ovšem rakouský genštáb doposud nepřestal intrikovat a setník Feuerreger si stěžoval na možné "bolševické výtržnosti" a žádal, aby mohli Rakušané "zakročit". Toto mjr. Rošický nedovolil a zakázal Rakušanům se "podílet" na udržení pořádku, prohlásil že vojenské a sokolské hlídky stačí na udržení klidu. Bylo by možno uvést ještě další fakta o budování revolučního českého vojska, o skladech zbraní, o formování českých brigád, o odzbrojení maďarské posádky Prahy, o vytváření "zelených vojenských kádrů" v Praze i na Moravě, o vytváření Slovácké brigády. Toto vše si pan kníže mohl prostudovat v brožuře mjr. Jaroslava Rošického "Účast vojska v domácím odboji", vydané nakladatelstvím Jošt v Praze, sine anno.

A co se týče legionářů, tím JINDE pan kníže urazil největší skupinu legionářů v RUSKU, kde bojoval i můj dědeček ve 12. střeleckém pluku, vozorotě. Jestliže v italských legiích byl cca 20 tisíc mužů,a ve francouzských snad o něco více, tak v srbských legiích bylo asi 5 tisíc mužů a v ruských po zformování - 92 tisíc mužů. TGM správně řekl, že bez legií by nebylo Československa. Sám za nimi jezdil, stejně jako M. R. Štefánik a E.Beneš - Štefánik do Itálie a Ruska, Beneš do Francie. 

A blábol pana knížete ohledně kapitulace ČSR roku 1938? Uznává pan kníže fakt, že Západ vytvořil situaci, že ČSR díky jeho médiím, zejména britským a italským, byla označena za "rušitele evropského míru"?? Že Chamberlain,když vystupoval ze své Electry v Londýně, byl přesvědčen, že Mnichovem zachránil "mír na sto let"? Kdo má pravdu, my legionáři, nebo pan kníže? V případě boje s Němci jsme byli my označeni za "agresory", ne Hitler!

A příprava k boji. Morálně skvělá armáda, organizace. Ale výzbroj?? Letecky jsme byli inferiorní -  Avia 534 byla slabá proti Me 109, který měl kanón 20 mm a rychlost 510 km, zatímco Avii při střemhlavém letu 390 km se trhal potah křídel! Pan kníže o těchto věcech asi ví kulové! Pevnosti měly být dobudovány až r. 46, na jižní Moravě nebyly vůbec a na severu nebyly plně vybaveny výzbrojí...Toto nepravím já, ale vojenští odborníci, jako byl např. Ing. Krumbach, největší specialista letectví u nás. Co jsme měli proti tankům, kanón vzor 30, těžké tanky jsme neměli vůbec (můj otec byl četařem jezdeckého dělostřelectva ČSR). V  Kressenbrunnu v Rakousích byla letka připravená při prvním útoku rozbombardovat Račice a celý genštáb gen. Krejčího...Ale toto vše nechejme odborníkům, což kníže určitě není...Když se podíváme po Evropě a boji s Hitlerem, Dánsko bojovalo 1 den, Holandsko týden, Poláci 3 týdny, Jugoslávci 12 dnů, snad nejdéle odolávali Řekové...A všichni dopadli jak Čechoslováci - museli stavět zahraniční legie.

Něco jiného je pohled vojáka, něco jiného pohled státníka majícího chránit existenci národa. Dr.Beneš to na rozdíl od dr. Háchy udělal se ctí a bez velezrady! Finito. To, že se dnes propaguje odporný háchismus, ještě neznamená, že je to pravda dějin! President Beneš vydupal ze země spolu s věrnými jako byli Ingr, Liška, Svoboda, Kutlvašr a  dlouhá řada dalších zahraniční vojska - tak jako za I. války legie!

Kdo bojoval a kdo nebojoval za republiku? Za republiku bojovali všichni vlastenci, sokolové, vojáci, orlové, DTJ, nár.socialisti i komunisté, nár.demokrati i lidovci, bez rozdílu přesvědčení. Za republiku nebojovali zrádci, protektorátní  agrárníci, nacističtí šlechtici a kolaboranti, fašisti, gardisti a   ti různí Vojtauerové, Krychtálkové, Lažnovští, Havlové, a také Bienertové, kterých údajně příbuzná je i vnučka pana Peroutky...Kolaboranty máme jako každý stát porobené Evropy, a nemusíme to zdůrazňovat v televizních pořadech. Co by pak měli dělat Francouzové, Belgičané, Holanďané, Norové, nebo Albánci, Chorvati, Maďaři, Bulhaři či Rumuni? Kdyby se rigorózně odsuzovala kolaborace, všichni ti příslušnici těchto zemí by museli chodit jako flagelanti do Canossy...A Rakousko? O něm řekl blahoslaveny Wiesenthal tu nejpalčivější větu pod sluncem: "Rakousko bylo největší nacistické akvárium Evropy"... Takže panu knížeti řečeno, nechal bych kolem nebojování a kolaborace klobouk pěkně tiše na hlavě...

Holt, je třeba nejen znát fakta dějin o naší republice, ale také neblábolit nesmysly. A neopájet se lžemi.

Výročí sudetské zrady a Mnichova

V reji předvolebních komunálních blábolů různých kandidátů se ztrácí i významná výročí událostí, tragicky poznamenávajících historii republiky. Letos je to 80.výročí sudetské zrady a mnichovské zrady západních "spojenců" ČSR.

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli

Sudetské organizace v ČSR, jako byly Ordneři, turnérské spolky a Freikorps, přímo organizovaný Hitlerem z území reichu, kde také bylo jeho velení, spustily roku 1938 řadu zločinných akcí proti československým občanům, proti orgánům státu - celnicím, četnickým stanicím, školám, obecním úřadům, českým poštám atd. Následky byly tragické  - řada československých občanů byla zavražděna, množství občanů bylo zraněno při různých potyčkách, přepadeních a útocích ordnerských  tlup, vyzbrojených nelegálními zbraněmi, počínaje revolvery a ručnicemi a konče někde i kulomety a granáty.

Jsou známy fotografie pohřbu československých obětí, například zavražděných četníků z Habartova (Habersbirku), i odjinud.

Zatímco prvními oběťmi útoků byli Češi, Židé, Romové a němečtí antifašisté, západní tisk neustále zveřejňoval výmysly a lži o "utrpení nebohých sudetů pod krvavou Benešovou diktaturou". Zvláště se v tom vyžíval britský tisk, protože do Británie jezdil vůdce sudetů Henlein a lhal o sto šest ochotným naslouchačům z řad britské aristokracie, o "útrapách sudetských Němců v ČSR". K těmto naslouchačům a přikyvovačům patřili lordi z okruhu lady Astor, kteří se scházeli na zámku Clivedea - odtud dostali název "clivedenci". Patřil k nim i vyslanec Británie do ČSR lord Runciman, který jel "studovat sudetský problém" nejdříve na zámky nacistické šlechty, jako byl například Červený Hrádek knížete Hohenloheho. Scházel se i s představiteli římské církve nakloněné sudetům, například se zuřivým pangermánem opatem Helmerem, jak to popsal reportér Pavel Fink v knize "Hnědá bestie" vydané po osvobození roku 1945. Na Červeném Hrádku se shromáždily tlupy ordnerů, řvoucích heslo "Lieber Lord, befrei uns von der Tschechoslowakei!"

Pak se v britském tisku objevovaly články, jak sudeti "nevýslovně trpí pod československou knutou" a jak by nejlépe bylo dát pohraničí těmto iredentistům. ČSR byla vykreslena jako "letadlová loď moskevského bolševismu" a president Beneš jako "bolševický agent a němcožrout". A tak zatímco ČSR byla vylíčena jako "agresor vůči Němcům", byl veleben sám Hitler jako politiky naslouchající svému lidu a chtějící "rozumná řešení" - totiž uloupení čs.pohraničí. Tomu všemu přizvukoval i francouzský polofašistický tisk kolaborantů, kteří se pak plně projevili za vichystické vlády a za okupace poražené Francie.

Samozřejmě dnes omlouvači drtivé většiny sudetů, kteří se zapojili do jedenapůlmilionové ordnerské smečky a utekli do fašistických freikorpsů, aby pak na území ČSR páchali útoky a zločiny, o tom nechtějí nic slyšet. Nic o tom nechce slyšet ani pan Bělobrádek, ani pan Herman, ani pan Pithart, nic o tom nechtějí slyšet pánové z KDU nebo TOP 09, a rozpačitě se k tomu staví zástupci ODS. A nic o tom nechce slyšet ani paní Merkel, eurovůdkyně, které nedávno pomluvila odsun jako jakési vyhnání "pro které nebylo ani politické ani morální oprávnění". Je vidět, že paní kancléřka je historická ignorantka, které zavírá oči před děsivými fakty nejen sudetoněmecké zrady a útoku na ČSR, ale i  zločinu vyhnání Čechů z pohraničí a poté i z oblastí vnitrozemí!

Toto vše my odbojáři a legionáři zásadně odmítáme jako historickou lež, mající ospravedlnit počínání sudetské většiny (nikoli kolektivní vinu, ale většinovou vinu!), kterou zhodnotily Postupim, Paříž a zejména Norimberk, jenž odsoudil sudety za zločinné spolčení proti ČSR, a to ústy amerických a britských žalobců!

My odbojáři samozřejmě nenapravíme ani televizi, která si nepochopitelně ještě říká Česká, ani noviny a časopisy, a proto se o této sudetské zradě jinde moc nedočteme. Tím více si ceníme výstavy v Senátu České republiky, která zobrazila události Mnichovské zrady a její dopad na zničení ČSR. Světlo v politických temnotách našeho europrotektorátu.

Dnes, kdy se nejen na nás, ale na celou Evropu řítí hrozivé nebezpečí jinokontinentální okupace, kterému vůdci EU nejenže nečelí, ale provádějí mnichovanskou zradu na národech Evropy, si můžeme připomenout, jak aktuální je téma sudetské zrady ČSR z roku 1938.

Výročí Bílé hory aneb Od vlastenců k dějepisným idiotům a zpět

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli

398. výročí bělohorské porážky českých stavů od spojených ultrakatolických vojsk habsburského tyrana Ferdinanda II. znamenalo katastrofu vývoje českého státu, jeho státního práva a strašlivé zničení nekatolického obyvatelstva českých zemí. Protikatolická nařízení a dekrety proti evangelíkům všech denominací trvaly až do roku 1642. Znamenaly nejen zločinné vyhnání českého reformačního obyvatelstva pod tresty smrti, ale též obrovskou loupež národního českého majetku všech vyhnaných stavů! Kdo toto popírá, staví se úspěšně do pozice buďto dějepisného ignoranta, v horším případě dějepisného idiota či analfabeta, anebo do pozice kutého nepřítele české státnosti. Takového například, jako byli od počátku vzniku československého státu Němci, Rakušané a alias Sudetoněmci. A později nacisté a kolaboranti. Starorakouští Němci to doložili dokonce separatismem čtyř odtrženeckých provincií a revoltou proti novému státu, kdy dokonce muselo zasahovat i vojsko.

Pravdou je, že se v našich dějinách objevuje řada  zaujatých odpůrců, vysvětlujících pobělohorskou katastrofu státu jako prospěšnou pro údajný rozvoj nové barokní kultury a civilizace vládnoucích vrstev a tříd zaniklé habsburské monarchie. Končí to až známou trojicí "badatelů" pod pseudonymem "Podivena". Tito opěvují a lkají po skvělé barokní " vysoké" kultuře, kterou staví do protikladu k "nízké, rabské" kultuře porobených Čechů. 

Opak je pravdou. Vysoká reformační a tolerantní kultura předchozí éry byla systematicky ničena nejen majetkovými lupy konfiskačních komisí, která tak precizně popsal francouzský historik Ernest Denis ve svých nepřekonatelných dílech "Čechy po Bílé Hoře" a "Konec samostatnosti České".

Bylo to i systematické ničení české národní kultury jednak vyhnáním české reprezentace šlechtické a patricijské, jednak masovými útěky  nábožensky vzdělaných vrstev selského lidu. Jen vzpomeňme na jediný příklad. Po kom to dostali Schwarzenbergové, dnes tak opěvovaní, svůj nový majetek? Byl uloupen  české evangelické šlechtě! Inkolát u nás dostali až roku 1658. Dupání jesuitských Koniášů po českých kralických biblích nebyl žádný "výmysl profesora Jiráska, profesora Nejedlého", nebo klasika českých dějin Palackého!

Stavovské povstání sice bylo jednostranné a nemělo  masivní oporu v poddanském obyvatelstvu, přece však bylo výrazem odporu proti nástupu protireformačního hnutí podporovaného Habsburky a papežským Římem. Pošlapání Rudolfova Majestátu a dalších úmluv o náboženské toleranci bylo roznětkou výbuchu  reformačního povstání. Bezprostřední příčinou protihabsburské revolty stavu bylo zboření evangelického kostela v obci Hroby, na což se dnes zapomíná. Obnovování Mariánského sloupu v původní podobě s chrliči ohně na české kacíře, svrženého národní revolucí roku 1918, by bylo naprostou potupou a znevážením odkazu 28. října 1918, pokud si to různí památkáři a ctitelé monarchismu a baroka neuvědomují.

Poprava českých evangelických šlechticů a jediného katolíka z řad povstalců, stejně jako poprava universitního mistra a českých patricijů, spolu s vystavením jejich hlav na Staroměstské věži jen korunovala válečné barbarství ultrakatolické strany, hodné machometánů. A to Ferdinand II. ještě neustoupil požadavkům církevníků, aby místo 27 představitelů odboje bylo jich popraveno rovných tři sta! Rovněž připomeňme, že pyšný klášter Melk byl vystavěn z konfiskovaného českého zlata a majetků vyloupených české šlechtě a patricijům! Všichni češti turisté přijíždějící do Melku obdivovat barokní nádheru a architekturu,by toto vše měli mít na paměti a měli by to učit své děti!

Dnes se ovšem v médiích a u některých badatelů můžeme dočkat opaku s jejich lítostivou nostalgií nad starým Rakouskem a jeho  údajnou barokní skvělostí. Bude třeba další osvěty a navrácení skutečného dějinného vědomí do hlav mladších generací, neustále ohlupovaných promonarchistickou a prostarorakouskou nepravdivou propagandou.

Uvědomme si dějinný fakt, že jedinou skutečnou restitucí české státnosti a obnovy našich národů byla po stoletích habsbursko-hungarské nadvlády nad národy Čechů i Slováků, jen a jen republika roku 1918. A nic jiného!

100. výročí ČSR a barikády české společnosti

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli

Zdálo by se nesmyslné tázat se po nějakých barikádách v české společnosti, zvláště o tak významném výročí pro moderní českou státnost, jako je  100. výročí vzniku Československé republiky (tehdy nazývané Republika Československá, ve zkratce RČS.). Bohužel, pravdou je opak.

Nebudu vypočítávat, kolik slavnostních akci se za poslední dobu konalo ke 100.  výročí republiky. Bylo jich a ještě jich bude hodně, a často to byly akce vysoce kvalitní - namátkou uveďme například dvojvýstavu Slovanské epopeje Alfonse Muchy v Praze a v Brně, projekt Legiovlaku, různé pietní akce k výročí Zborova, Bachmače, Doss Alta, Darney a Vouziers, které mají i zahraniční dosah, pietní akty Sokolova i osvobození Ostravy, Brna a dalších míst, pietní akt k Pražskému povstání a také akce na oslavu Spojenců, kteří osvobozovali ČSR ve II. světové válce, ať to byli Američané v západních Čechách, nebo Rusové, národy SSSR a Rumuni na 95 procentech území republiky, kdy položilo život za Československo 144 tisíc rudoarmějců a 80 tisíc vojáků Rumunské královské armády,  padlých Američanů bylo asi kolem 150ti.

Na druhé straně nemůžeme nevidět, že v době tohoto slavného jubilejního roku kruhy nenávidějící a ostouzející republiku uspořádaly řadu cílených kampaní, ostouzejících založení ČSR, její zakladatele, pohrdající nástupnickým státem starého mocnářství. Dokonce jsme byli nejen svědky, ale dokonce i aktivními protivníky akcí, které nejen popíraly republiky, ale oslavovaly i její kuté nepřátele - zejména československé Němce v jejich většině, dále  tu monarchistickou šlechtu, jež byla od počátku nepřátelskou k republice, a dávaly prostor veřejným pomlouvačům nejen republiky, ale i jejich zakladatelů, a z nich permanentně nejvíce ostouzečům odkazu presidenta Budovatele dr. Edvarda Beneše.  Mám tu na zřeteli veřejná vystoupení pánů Krystlíků, Pithartů, Hermanů, Bělobrádků, Sobotků atd., kteří veřejně ostouzeli dr. Beneše a jeho činnost jak za I. světové války, tak zejména za II. světové války a po ní. Mám tu na mysli i různá rádoby historizující vystoupení akademiků jako profesora Bělohradského, který se vyjádřil, že založení ČSR bylo tragedií, apod. Právě tyto kampaně a akce vytvořily ony barikády, které potvrzují hluboký rozkol české společnosti. 

Tento rozkol nastolil již převrat roku 1989 a zahájil jej expresident Havel svou tragickou ostudnou omluvou tzv. sudetským Němcům. Tento axiom dějin nelze nijak vyvrátit. Tedy ne nějaký president Zeman, Klaus, ale president Havel se svými společníky to byli, kdož prvně rozpoltili národ na dva základní nepřátelské tábory, což trvá dodnes v té či oné podobě.

Na co zapomněli tito "barikádníci odporu proti ČSR"? Zapomněli především na skutečnost, že stará rakousko-uherská monarchie, právě ona, kterou tak mnozí z nich farizejsky oplakávali, nebyla žádnou idylickou "širší vlastí" porobených národů.  Nebyla žádným liberálním rájem ani Čechů, ani Slováků, ani Rusínů, ani Poláků, ani Slovinců, ani Chorvatů, ani Srbů, ani Dalmatů, ani Rumunů,  ani Italů.

Ať vykládají co chtějí, ať vytvářejí mediální paobraz (termin dr. Plocka) jakéhosi "liberálního Rakouska", prostě přepisují dějiny a vytvářejí další historickou lež. Rakousko-Uhersko byl slepenec unifikovaný habsbursko-lotrinskou dynastií v poslední etapě, s vládou austrohungarské nobility. Byla to říše "jednoho trůnu a náboženství", která po staletí preferovala pouze militantní katolicismus, jehož moc stála na bodácích armády. Etnická, sociální a nakonec politická emancipace těchto  fakticky porobených národů nakonec říši zlikvidovala, nikoli nějaké zákulisní machinace TGM a Beneše, jak to prezentovali odpůrci republiky, a jak to nejjasněji vyjádřila excísařovna Zita v seriálu o padlé monarchii rakouské televize. I. světová válka byla pouhým katalyzátorem tohoto procesu a ten nebyl žádné dílo "ďábelských zednářských lóží a židobolševiků", jak to dodnes melou monarchisté a jejich čeleď. Ostatně, cožpak byl TGM, jehož Reflex ,evědoucí si rady s jeho původem, posměšně zobrazil jako "T.G.Habsburka", nějakým "židobolševikem"? Sami vidíme tragický nesmysl hlásaný těmito reprezentanty.

Než pojďme dále. Zatímco TGM je hanoben ještě stále bojácně a jaksi s atmosférou pavědeckých teorií, u dr. Beneše jsou to již zcela nepokryté útoky na jeho osobu, na jeho činnost za I. světové války, kdy se mu přičítají nejhorší zla proti monarchii a zapomíná se na okolnost, že sama Dohoda nejdříve Benešovi nedůvěřovala a zatýkala jej, než naznala, že má ve spoluzakladateli ČSR platného spojence!

Nesmíme zapomínat na faktor pro vznik ČSR nejpodstatnější. Na založení československých legií. ČSR měl své dobrovolnické a po uznání velmocí regulérní vojsko ještě před vznikem státu. Bez československých legií by nebylo ČSR - a proto se také nenávist protivníků ČSR vždy nejdříve obrátila proti legiím. Nejkrutěji toto ukázal Adolf Hitler. 

A dnes pohrobci habsburské říše se neštítí pokračovat v Hitlerově tradici a plivat na legionáře nejrůznější jedovaté sliny - a vinit je dokonce i z krádeží carského zlata, což je  neprokázaný idiotismus nemající obdoby.

Je nutno si uvědomit, že v tehdejší době byl domácí odboj po většinu války nesmírně slabý a celá osvobozenecká akce spočívala na bedrech zahraniční reprezentace a jejím nejsilnějším argumentem pro dohodové mocnosti bylo vojsko na straně spojenců. Vojsko aktivní, disciplinované, vojsko velmi úspěšné, protože nebyl pouze legendární Zborov. Naši legionáři bojovali aktivně na čtyřech frontách I. války - na ruské, francouzské, srbské a italské. A byl to jejich boj, který byl přínosem nejen pro ně samé, nejen pro založení státu, ale také pro všechny další Slovany! Byl přínosem pro emancipaci Jihoslovanů, Poláků, Bulharů, atd. A strategicky vyhovoval i mocnostem Dohody, které přivedl k uznání státu Republiky Československé při mírových jednání, a dále při ohrožení státu maďarskou agresí.

Stejně tak se to má i při hodnocení odkazu ČSR v zápase s iredentou Němců, kteří od počátku roku 1918 zaujali nepřátelský postoj ke státu a zakládali odtrženecké regiony, Böhmerwaldgau, Südmähren, Deutschböhmen, a konečně Sudetenland, což byla jen oblast Jeseníků, nikoli celé české pohraničí, jak to prolhaně konstituovali henleinovci s Hitlerem! A byla to Benešova hlavní zásluha, že se československý stát vyrovnal s touto iredentou -a proto jej od počátku nenáviděli zástupci čs. Němců počínaje Logdmanem von Auen a konče  K. H. Frankem a Henleinem!

A proto jej nenáviděl i válečný a poválečný zástupce sudetů Wenzel Jaksch, jenž se nikdy nedokázal shodnout s exilovou čs. vládou a zejména s dr. Benešem na  poválečném modu vivendi, a jenž lživě protestoval i proti vítězným antifašistickým mocnostem! Je naprostým handicapem sociální demokracie, že se snaží neustále Wenzela Jaksche omlouvat a vyvinit jeho  kolektivní obhajobu všech sudetských Němců proti Benešově republice, což je nejen "nepřípustné zjednodušování", ale dokonce i zásadní historická lež!

Toto vše je nutno vědět. Toto vše je nutno šířit jako nepopiratelná fakta dějin, abychom pochopili dějinný význam odkazu ČSR. ČSR nebyla žádným "zplozencem Versailles", jak to hlásali monarchisté i Hitler a Henlein. ČSR nebyla "aktem násilí a nerozumu", jak to hlásal Hitler ve zločineckém výnosu o protektorátu. ČSR byla restitucí zemí Koruny České na základě historického práva, spojením Čechů a Slováků na základě téhož historického práva, a byla restitucí práv Rusínů na základě přirozeného práva národů na sebeurčení podle Wilsona. Němci a Maďaři již měli své národní státy a již tehdy mohli klidně nenásilně repatriovat do svých zemí. Neudělali to, a stali se naopak ohniskem iredenty a revanše za panskou monarchii, kde neomezeně vládli jako panské národy.

Totéž se opakovalo po II. světové válce. Českoslovenští, alias sudetští a karpatští Němci, nikdy neuznali většinovou vinu (nikoli kolektivní vinu), totiž tu vinu, za kterou byli jako skupina odsouzeni Norimberským soudem! - vinu zločinného spolčení proti ČSR! - (viz Ečer, Norimberský soud, 1946, a Kocourek, Svět žaluje v Norimberku, 1946, naši politici toto vůbec neznají, což je jejich hanba), stále lžou o svém odsunu, který nebyl kolektivní ale většinový (dekrety osvobodily všechny ČSR loajální Němce z odsunu - cca 220 tisíc osob, což dnešní odpůrci  zatajují!). A to pomíjíme různé zločiny, které spáchaly stovky sudetských Němců na území ČSR proti nevinným Čechům, Židům, Romum a Slovákům,atd.

A proto tak brojí proti dr. Benešovi, proti ČSR, proti dekretálnímu právu, proti odsunu, za který ČSR dostala mezinárodní ocenění Červeného kříže, což zase pánové Posseltové, Hermanové, Bělobrádkové, Pithartové, Vokřálové, Hollanové, a další, zamlčují a neuznávají. A poněkud slaběji brojí proti Postupimské konferenci a deklaraci a zcela zamlčují Pařížskou reparační dohodu, jež stanovila, že žádný německý konfiskovaný majetek se nesmí dostat zpět do německých rukou. A ČSR je přece signatářem této dohody a její nástupník ČR rovněž, a tato dohoda je platná ve Sbírce zákonů.

Toto vše a ještě řadu dalších atributů odkazu ČSR je nutno neustále připomínat, abychom zabránit historické degradaci, historickému znetvořování a doslovnému falšování naší moderní státnosti, které tak pilně pěstují naši nepřátelé. Proto musíme neustále odsuzovat postoje pánů Pithartů, kteří hlásají takové lži, jako že "Beneše netřeba nijak šetřit" apod. 

President Beneš, za jehož republiku pokládali život tisíce vojáků a odbojářů, president jenž po presidentu Osvoboditeli dostal přídomek President Budovatel, jenž obnovil stát po genocidní II. světové válce, jenž doslova ze země vydupal zahraniční vojska západní i východní fronty, takový president si zaslouží nejen zákon morálního ocenění, jenž stále platí, ale i všeobecnou úctu a vážnost. Tu nesmí zpochybňovat žádný zastupitel obce, žádný poslanec, žádný politik, který je hoden pozornosti voličů republiky. Je třeba konečně vymést z veřejné politiky ty, kdož hanobí Benešovu republiku. Je třeba vymést z komunální politiky takové zastupitele, kteří pořádají akce sudetů na území měst a obcí. Je třeba vymést z vysoké vládní politiky ty, kdož dolézají na sudetské srazy, aby se tam za zády českého národa paktovali s landsmany. Je třeba vymést z politiky ty, kdož propagují hanebné výroky kancléřky Merkelové o jakémsi vyhnání sudetů po válce, pro něž prý nebylo morální ani politické oprávnění. Je třeba nahlas prohlásit:

Paní kancléřko, hanebně lžete, proti Norimberskému soudu, proti Postupimi, proti Paříži, proti Rooseveltovi, proti Churchillovi, proti Edenovi, proti Benešovi, proti všem! Je třeba neustále kritizovat ministerstvo zahraničí, které dodnes nedokáže nárokovat československé reparace z obyčejného kolaborantského strachu před současnou velmoci. To vše je nutno neustále opakovat jak mladé generaci, které zhusta nezná ani základní dějiny své moderní republiky, tak vládní moci a orgánům státu a obcí. A to do té doby, dokud jak současná politická reprezentace, tak orgány nezačnou konat v duchu Benešovy republiky a odkazu ČSR.

Takové je stanovisko odbojářů a legionářů.

Zavraždění Češi v Osvětimi, Mauthausenu a dalších velkoněmeckých peklech,  svědčí proti lži sudetů

Dr.Jiří Jaroš Nickelli,

V poslední době se z různých sudetských a prosudetských pozic ozývají prolhané hlasy o jakémsi "rozdílu mezi postižením Čechů a alias Sudetoněmců" za války a po válce. Celá tato propaganda je založena na superlžích různých landsmanů a jejich koryfejů u nás. Lze jmenovat nejen pány Posselta nebo Zeihsela, ale třeba i české kompradory sudetů jako jsou pánové Krystlík, Herman nebo i Bělobrádek.

Než zpět k sudetské mantře o fiktivním "rozdílu postižení" Čechů a alias sudetů. Alias sudeti nám nepřestajně tvrdí toto: Velkoněmecká říše pouze plánovala vyhlazení Čechů, ale prakticky je "nerealizovala" (!). Kdežto Češi po válce prý vedeni pomstychtivým Benešem (!) jednak vraždili Čechy jako na běžícím páse, jednak zavedli "zločinecké dekrety", které jsou podle Krystlíka prý "nacionálně socialistické"(!!) "Rád vyvrátím", jak jednou pravil klasik českého herectví, pan Horníček.

Tak za první,

Kdo plánoval a nakonec i počal uskutečňovat genocidu Čechů? Byla to v první řadě sama Velkoněmecká říše, nikoli jen "národnostně nehmotní nacisté". 

To je oblíbená hláška pana Hermana - za vše mohou "národnostně nehmotní" nacisté, nikoli Velkoněmci a alias sudeti! Bohužel, na tuto historickou pitomost skáče řada politiků vystupujících pod jménem Čechů. 

Všichni popravení za heydrichiády, za I. i za II. stanného práva, a jindy v nelegitimním protektorátu, byli popraveni na rozkaz nikoli NSDAP, nýbrž  na rozkaz Velkoněmecké říše - "Grossdeutsches Reich"! ČSR, jež nikdy nezanikla legitimně, válčila nikoli s NSDAP nebo SS nebo Waffen SS, ale válčila s III. Reichem a jeho federátem Maďarskem! Toto je třeba neustále připomínat nejen obhájcům alias sudetů, a alias sudetům samým, toto je třeba připomínat i těm Němcům, kteří alias sudety podporují, nechtějí uznat Postupim a Paříž a nahrávají nezákonnému zrušení dekretů u nás.

Za druhé,

genocidu Čechů veřejně plánovali tito váleční zločinci:

Konstantin von Neurath, dále generál Friderici, K. H. Frank, Reinhard T. Heydrich,  Kurt Daluege. Nápomocen jim byl Konrad Henlein.

Za třetí,

genocida Čechů započala již roku 1938 vražděním československých občanů v československém pohraničí, a za toto vraždění byli vyznamenáváni freikorpsové, ordneři a jiné zločinecké tlupy alias sudetů Sudetskou medailí Adolfa Hitlera.

Za čtvrté,

vraždění Čechů systematicky pokračovalo po dvojím vyhnání Čechů z pohraničí v letech 1938-39 a z vnitrozemí v letech 1940-1944 (celkový odhad dvojího vyhnání se pohybuje kol 350 tisíc Čechů + 25 tisíc Židů a německých antifašistů z pohraničí). A vraždění Čechů vedle vraždění Židů a Romů pokračoval ve velkoněmeckých vyhlazovacích táborech Osvětim I a Osvětim Birkenau, a Mauthausen, které byly v nejtěžší III. kategorii říše, a dále v koncentrácích jako byly Dachau, Flossenbürk, Sachsenhausen, Ravensbrück, Gross Rosen a pobočky, Bergen-Belsen atd. a ve věznicích, jako byly Breslau, Plötzensee, Špilberk, Kounicovy koleje, Pankrác, Pečkárna, Pod Kaštany atd. atd. A byly to desetitisíce Čechů, vedle československých Židů a Romů, kteří neoddělitelně patří k obětem strašlivého řádění Velkoněmecké říše v protektorátu. K tomu všemu musíme připočíst tisíce českých obětí pochodů smrti, jak na území protektorátu, tak mimo něj, které doposud neznají konečné číslo!

(Srv. sborník Přežili svou smrt. Pochody smrti, ČSBS Praha 2005. A sborník Perzekuce bez soudu. Cesta k vyhlazení Čechů. ČSBS Praha 2006.)

Tak například, jak to bylo v Osvětimi I ?

Koncentrační tábor Osvětim I byl založen 14. června 1940 blízko městečka téhož názvu u řek Visly a Soly, 40 km západně od Krakova. Nedaleko byla zahájena výstavba dalšího velkoněmeckého pekla Osvětim Birkenau, kde bylo zavražděno odhadem 1 500 000 mužů, žen a dítek z celé Evropy.

Osvětim I byla zbudována z bývalých kasáren polské republiky. Od počátku to byl především politický lágr, a proto se tam dostali političtí vězni Češi i Poláci. ( Bartek I., Osvětim I byl především politický lágr, sborník ČSBS Praha 2006, 94.)

Do Osvětimi I, kmenového lágru s 18 až 20 tisíci vězni, směřovaly transporty českých a moravských vězňů, a téměř všichni tam zahynuli.

A my, pozůstalí po těchto zavražděných českých vězních, se ptáme alias sudetů a jejich koryfejů jako je pan Krystlík a podobní. Pánové, kde jste vzali mantru, že vyhlazování Čechů nezapočalo, nebo dokonce vůbec nebylo??

Vy  a Vám podobní, jste tvrdili nebo tvrdíte, že prý "genocida Čechů nebyla, byly jen plány,kdežto Češi realizovali genocidu alias sudetů" (!!) Zde jsou fakta o prováděné genocidě Čechů. Takže genocidu Čechů - jejich hromadné vraždění - počali Velkoněmci,v tom počtu nacisté a esesáci, za pomoci alias sudetů. Nevraždili v Brně-Medlánkách  jedině o dni osvobození v řádách popravčí čety též sudetští i brněnští Němci? Nevraždili mj. sudetští Němci v Letovicích na koupališti nevinné Čechy,dokonce ženy a dívky ranou do týla?

A naopak - střílel někdo z Čechů na Němce při pohořelickém pochodu? Dle  žijících svědků nepadl jediný výstřel. Údajné tisíce mrtvých jsou prokázaný výmysl.

Tak pánové - buďto pokorně mlčte, anebo se kajte. Třetí není dáno.

Pozoruhodná lež německé kancléřsky o odsunu historii nezmění

PhDr.Jiří Jaroš Nickelli

Německá kancléřka paní Merkelová zachraňuje svou nelichotivou pozici v politice Spolkové republiky Německa posledním stéblem tonoucího. Vlichocuje se sudeťáckým voličům pyramidální účelovou lží o československém odsunu, když prohlašuje, že prý "neměl žádné politické ani morální opodstatnění".

Není zajímavé pozorovat, že paní kancléřka provozuje odněkud nařízenou politiku promigrační podpory. Není ani zajímavé pozorovat, jaký politický vývoj tato kancléřka prodělala od pozic provýchodních až po pozice ultrakonservativní. Dnes je zajímavé pozorovat, jak se ve své všeobecně krachující pozici dokáže uchylovat až k naprostému popírání reálné historie válečnického, agresorského a usurpátorského III.reichu.

Paní kancléřka svým výrokem - chtělo by se říci blábolem - popírá hned tři reálie válečné a poválečné historie nejen Československa, ale potažmo i Polska.

První historický fakt, jež kancléřka popřela, je existence a platnost Postupimské konference vítězných antifašistických mocností 2.srpna 1945. Ta rozhodla nejen o osudu poražené III. říše, ale i o osudu německých a maďarské menšiny, bytujících na okupovaných a vasalských územích III.reichu. Žádná velmoc nikdy závěry Postupimi nezpochybnila - kromě žalovaných německých válečných zločinců na Norimberském soudu, a nyní paní kancléřky.

Odsun nenavrhla a nekodifikovala čs. vláda, nýbrž vlády Británie a Francie, za souhlasu U.S.A. a SSSR. Tedy žádný "mstivý Beneš, žádní ukrutní Češi", nýbrž velmoci, konkrétně jej navrhl Chamberlain, a po jeho smrti propracovali W. S. Churchill a A. Eden. F. D. Roosevelt a J. V. Stalin odsuny schválili. Totéž platí o odsunu Němců z Polska, které navíc restituovalo původně staré slovanské území odevzdané mu v náhradu za území po Curzonovu linii, jež stanovila již I.světová válka, a to pod jménem britského lorda, nikoli ruského bolševika, Frau Merkel. Paní kancléřka by zasloužila lepší historická školení. A to nehovoříme o prvním skutečném vyhnání Čechů, jež organizovali sudetští Němci, a které postihlo na 250 tisíc českých rodin z pohraniční - a dodnes nebylo odškodněno! Následně bylo z vnitrozemí za pomoci sudetských Němců vyhnáno dalších 100 Čechů! Řada z nich se už nikdy do svých původních domovů nevrátila. A toto německá a sudetská strana nechtějí vidět! 

Zajímavé je též objímání pani Merkelové s francouzským presidentem Macronem. Jemu se kancléřka neodváží nikdy říci, jak vypadal odsun Němců z Alsaska a z Lotrinska marockými pluky, které se s nikým nepáraly! Nikoli - obvinit se musí pouze slabý článek Eurounie  - protektorátní Česko s lokajskými předáky.

Druhý historický fakt, jenž popírá paní kancléřka, je existence Pařížské reparační dohody v r.1945, jejímž signatářem je i Česká republika jako nástupník ČSR. Ta stanovila mimo jiné, že žádný německý konfiskovaný majetek na území porobených státu se nesmí vrátit zpět do německých rukou. Tudíž  odsunutí Němci neměli a nemají žádný právní nárok na zde zanechaný majetek (navíc často nabytý  zločinem arizace, jako třeba v případě arizátora Bruno Posselta z Tanvaldu, jmenovce známého sudetského vůdce).

Třetí historická reálie, kterou popřela paní kancléřka, a to je obzvláště pobuřující fakt, je žaloba československých alias sudeských Němců na Norimberském soudu. Jak známo, americká a britská komise pro válečné zločiny požádala před zahájením soudu poškozené země, o vypracování dílčích žalob. Tu za ČSR proti sudetským Němcům vypracoval generál JUDr. Bohuslav Ečer, byla přijata, při soudu byla potvrzena tzv. Aldermanovým affidavitem  a sudetští Němci byli odsouzeni soudem ze zločinného spolčení a utvoření rozvratnické Henleinpartei financované Hitlerem, přičemž financování bylo soudem přesně vyčísleno. Norimberský soud konstatoval zločineckou úlohu sudetských Němců jako spolčené skupiny, jež pomohla rozvrátit a zničit ČSR. 

K tomu lze přičlenit další historické fakty, jež toto potvrzují. Henleinovu stranu podle různých zdrojů volilo 80-98 procent německého obyvatelstva ČSR. Jeden milion sto šedestát dva tisíce šest set sedmnáct Sudetoněmců dostalo Hitlerovu záslužnou medaili za zločin rozvrácení a uloupení československého pohraničí - statisticky vzato, každý třetí sudeťák. Milion sudetských ordnerů terorizoval v letech 1937-1939 české občany, četníky, finanční stráž, učitele, rolníky, dělníky, živnostníky a okrádal je o majetky a usiloval jim o život, přičemž byli Češi i vražděni (Falknov a jiná místa). Totéž činilo 80 tisíc záškodnických freikorpsů na příkaz Hitlera a jeho bandy. „Sudetští“ Němci až na čestnou výjimku tisíce mužů Republikanische Wehr z Mikulova (komunisté a soc.demokraté), sabotovali československou mobilizaci útěky a sabotážemi čs.branné techniky. Sudetští Němci se podíleli lví měrou na vraždách čs.občanů v době okupace (popravčí čety, sonderkomanda SS atd.), a na jejich udávání říšským orgánům, kdy pak Češi, Židé, Romové, končili v koncentrácích, věznicích a na popravištích.

Za těchto okolností se nelze divit, že paní kancléřka musela zcela vytěsnit ze svého projevu takto nepopiratelná a nevyvratitelné historická fakta, která právě jsou těmi morálními a politickými důkazy pro odsun Němců z ČSR a z Polska,a jsou rovněž důvodem pro odsun Maďarů jako fašistických spřeženců III. říše ze Slovenska.

Možná toto vše na chvilku pomohlo paní kancléřce u hlasů potomků odsunutých československých Němců, ale tím větší je její morální a politický pád po odhalení těchto skutečností.

Nehledě, že i po uzavření těžce problematické Německo-české deklarace, by se soudný německý kancléř, neměl takto vyjadřovat a uchylovat se ke zjevné lži. Jednak tím ukázala, že i pouhou politickou deklaraci pokládá za cár papíru, jednak se tím navždy historicky, politicky a morálně znemožnila. 

Navíc jako představitelka státu, který stále dluží České republice i Polsku miliardy válečných reparací, a to i přes všechny politické odmítavé kvaky v tomto ohledu.

Klasik národní kultury Jan Werich správně děl : "Každý se musí historicky znemožnit sám". U paní kancléřky to, žel, asi nebylo poprvé.

Redakce: J. Skalský                                                                                Připravil:dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením  jako svou 630. publikaci, určenou pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, 7. prosince 2018.  

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz   E-mail: Vydavatel@seznam.cz

Facebooková adresa:https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl